„Hudba je zřejmě nejstarší, nesložitější a po všech stránkách nejfantastičtější evoluční dědictví, které máme.“  František Koukolík

„Zvuk a hudba provází život člověka již odnepaměti. Působí na jeho psychickou i somatickou stránku, a to pozitivním i negativním způsobem. Již ve starověké Číně, Izraeli, Egyptě a Řecku se lidé zabývali otázkami působení hudby na lidský organismus.“ (Šimanovský 1998).

„Už zmínky z Bible, pohádek, řeckých pověstech či Talmudu popisují případy, kdy ten či onen mytický hrdina hrou na svůj hudební nástroj vyléčil své bližní z té či oné nemoci…“(Marek, 2003).

Hudba má nepopiratelně velký vliv na člověka a jistě je dobré vychovávat dítě v přirozené symbióze s hudbou, tzn. mimo jiné dát mu prostor používat různé hudební nástroje.
Hudba je jedním z uměleckých principů. Je známo, že využití uměleckých principů ve výchově pozitivně ovlivňuje vývoj dítěte. Odvádí jej od soupeření k souhře, tedy ke spolupráci. Dává dítěti prostor uvědomit si své schopnosti a dovednosti, neboť ač to pro mnohé čtenáře bude neuvěřitelné, zpívat a hrát na jednoduché hudební nástroje umí každý, stejně tak jako všichni umíme malovat, hrát divadlo či tančit. Toto jsou prastaré aktivity, které nás provázejí od počátků lidstva. Nevnímejme však hudbu jako činnost, kterou mohou vykonávat pouze lidé s nadprůměrným pěveckým rozsahem či pohybovým talentem. Hudba je odpradávna prostředek komunikace. Naši předkové ji využívali během rituálů, kdy pomocí zpěvu a tance žádali bohy o vláhu, sucho, o syny, dcery apod.              Prostřednictvím zpěvu se předávala historie kmenů a jejich členů, pomocí zvuku bubnů se ohlašovaly různé zprávy sousedním kmenům, zvuk bubnů, trubek či zpěv se používal jako účinný prostředek ve válečné vřavě. Tyto zvuky dodávaly vojákům odvahu a někdy se staly prostředkem k „vyděšení“ protivníků. Připomeňme si zpěv husitů, který zahnal nepřátele na útěk, aniž by vůbec došlo k boji…

Hudbu v tom nejobecnějším slova smyslu může tvořit každý. Je však nutné, aby k pasivnímu i aktivnímu vnímání hudby dostávaly děti prostor od útlého dětství.

Hudební nástroj nelze nazvat „hračkou“, toto pojmenování by nebylo dostatečně výstižné. Hudební nástroj je prostředek, který dokáže dítěti zprostředkovat dítěti kontakt s okolním světem, neboť hudba používá univerzální jazyk, kterému dokáží porozumět všichni lidé bez ohledu na jejich národnost.

Hudba a využití hudebních nástrojů může dítěti napomoci:

  • porozumět sobě samému i druhým,
  • pochopit vlastní identitu a uvědomit si svou sebehodnotu,
  • uvědomit si důležitost komunikace (verbální i neverbální),
  • přirozeně tvořit a rozvíjet svoji kreativitu,
  • upevňovat týmovou kompatibilitu a rozvíjet týmovou spolupráci,
  • odpočinout si a uvolnit se.

Věk hudebníků

Už kojenec, který teprve rozvíjí svou senzomotoriku, dokáže uchopit jednoduchý hudební nástroj a vydat „zvuk“. Starší děti (1-3 roky) už vnímají souvislost hudebního nástroje a tvoření „hudby“. Dokáží se s pomocí dospělého zúčastnit hudební souhry. Děti od 3 – 6 let už dokáží samy tvořit hudbu a také umějí pochopit hudbu jako spojovací prvek. Umějí v rámci hudební tvorby „sdělovat“ a „naslouchat“ tak, aby ani jedna složka hudebního procesu nebyla potlačena a naopak posílena. Pokud jsou děti předškolního věku správně vedeny, umějí také prostřednictvím hudby odpočívat, relaxovat, a to jak při pasivním vnímání hudby /poslechu/, tak při hudební aktivitě – hře na hudební nástroj.

       Jaké hudební nástroje mohou děti předškolního věku využívat?

  1. Nástroje, které si děti samy vyrobí

Mnoho nástrojů lze vyrobit, což ještě více podpoří rozvoj kreativity dětí. Z plechovky od různých nápojů naplněných rýží či kamínky lze vyrobit různá chřestidla, z krabice od barev lze vyrobit bubny různých velikostí, poklice mohou nahradit činely, pokud navlékneme  skořápky vlašských ořechů na šňůrku, kterou pak svážeme, vznikne chřestidlo, které můžeme navléci na ruku apod. Fantazii pedagogů a dětí se meze nekladou…

  1. Nástroje „hotové“, které lze zakoupit

a) Orffovy nástroje lze koupit v každém obchodě s hudebními nástroji. Do základní sestavy patří ozvučná dřívka, triangl, činelky, bubínek, tamburína, zvonkohra či chřestící vajíčko…

b) V poslední době se na trhu objevily duté plastové trubky různých délek, které po úderu vydávají určitý tón . Nazývají se „BOOM WHACKERS“ a lze zakoupit sadu obsahující osm trubek, z nichž každá nese jeden tón základní stupnice C-dur. Děti se tak hravou formou poučí o tónech stupnice, ale také posílí vzájemnou spolupráci, neboť aby mohla vzniknout píseň, je nutné, aby každé dítě, které drží trubku vydávající pouze jeden tón, spolupracovalo s ostatními.

c) Zcela výjimečný zážitek je pro děti společné bubnování. Za tím účelem je možné si zakoupit bubny různých druhů (Vířivý buben virbl, vojenský buben, velký buben, slang. dupák, malý buben, tympány, darbuka, tabla, šamanský buben, djembe, tama, konga…)

Většinou jde o bubny, které mají korpus pokrytý blánou. Po úderu do blány se rozezní vzniklý tón zesílený rezonanční dutinou korpusu. Společné bubnování s využitím zmíněných druhů bicích nástrojů je velice efektivní, ale jejich pořízení je poměrně finančně náročné. Levnější variantou je novinka, která se v roce 2010 objevila na českém trhu. Jde o český vynález –  multifunkční sedák a hudební nástroj v jednom s názvem DRUMBEN. Nástroj je z recyklovaného papíru, který se dá vyzdobit dostupnými výtvarnými technikami. Na DRUMBEN lze bubnovat, ale stejně tak je využitelný jako nábytek (stolek, židle). Na rozdíl od ostatních bubnů totiž není jeho korpus pokryt blánou, ale překližkou. Mezi výhody tohoto nástroje tedy patří i fakt, že jej děti tak jednoduše nezničí.

d) Nelze pominout také jednoduché dechové nástroje. V současné lze sehnat tradiční hudební nástroj většinou z bezového dřeva, kterému se na Slovensku říká „Koncovka“. Tento nástroj lze jednoduše rozezvučit, aniž bychom museli znát stupnice či ovládat složitou techniku. Proto tento nástroj mohou a dokáží využívat i děti předškolního věku. Je to výborný pomocník při nácviku správného dýchání (do bránice) a lze jej využít při společném hraní.

Nabídka tří základních aktivit, které lze při práci s nástrojem využít

Výběr nástroje

cíle : seznámení se s nástrojem, upevnění schopnosti být sdělný, vysvětlení, proč jsem si vybral zrovna tento nástroj

popis: Z nabídky nástrojů si každý v libovolném čase vybere „ten svůj“, který je mu nejbližší svým zvukem, tvarem apod. V kruhu potom jeden po druhém svůj nástroj představí – verbálně i zvukově.

Silná výpověď

cíle: uvědomění si svých vlastních kvalit, dovolit si vyjádřit vlastní jedinečnost, dovolit si „být slyšet“.

popis: Zúčastnění si představí, jak by zvukem svého nástroje vyjádřili fakt, že jsou skvělí, jedineční a nejlepší. Po chvilce přemýšlení to předvedou. Lektorovi doporučujeme, aby skutečně dbal na to, aby nikdo ze zúčastněných nebyl brzděn zbytečnými obavami z toho, že je příliš hlučný. Naopak – doporučuje se vyvolat pořádný hluk.

Skupinová souhra

cíle : uplatnit vědomí sebe sama (posíleného předchozím cvičením) a uplatnit toto sebeuvědomění ve skupinové souhře, uvědomit si pravidla správné komunikace: být sdělný, být slyšen a naslouchat.

Popis : Lektor je dirigentem orchestru. Ukazuje na jeden nástroj po druhém. Označený nástroj začne hrát jednoduchou rytmickou sestavu. Další nástroj se přidá s motivem, který se hodí a doplňuje ten předchozí. Takto vznikne souhra. Po chvilce lektor jednotlivé nástroje opět „vypíná“. Je dobré nechat hrát nakonec méně slyšitelné nástroje.

Literatura

MAREK, V. Hudba jinak. Praha. Eminent, 2003

ŠIMANOVSKÝ, Z. Hry z hudbou a techniky muzikoterapie, Praha. Portál, 2011